Luteráni o zpovědi II. - O (ne)zrušení zpovědi

Vzdor mylným představám a situaci v řadě evangelických církví dnes lutherská reformace individuální zpověď s osobním rozhřešením nezrušila. Nejautoritativnější pramen, Augsburské vyznání víry, se zpovědi věnuje hned ve dvou článcích, v čl. XI a čl. XXV. Tam se píše:

O zpovědi [naše církve] učí, že osobní rozhřešení se má v církvi zachovat... (AV 11)

a (poněkud obšírněji):

[1] Zpověď není v našich církvích zrušena. Tělo Páně se přece podává jen těm, kdo byli předtím zkoumáni a rozhřešeni. [2] A lidu se dostává bedlivého poučení, co má o rozhřešení věřit, o čemž se v minulosti vůbec nemluvilo. [3] Lidé se nabádají, aby si rozhřešení velice vážili, neboť je to hlas Boží a prohlašuje se z rozkazu Božího. [4] Velebena je moc klíčů a připomíná se, jak mnohé potěšení přináší sklíčenému svédomí a že Bůh žádá, abychom tomuto rozhřešení věřili jako jeho hlasu znějícímu z nebe, a že tato víra v Krista vpravdě dosahuje a přijímá odpuštění hříchů. [5] Předtím se nesmírně vyvyšovaly skutky dostiučinění za hřích; ale o víře, o Kristových zásluhách a o spravedlnosti z víry nebylo ani zmínky. Po této stránce proto nelze naše církve ani v nejmenším vinit. [6] Neboť to nám musí dosvědčit i naši odpůrci, že u nás se učení o pokání předkládá a objasňuje co nejbedlivěji. (AV 25)

Rovněž Martin Luther píše v traktátu O svátosti pokání z r. 1519:

Pravá cesta a správná metoda [nabytí odpuštění viny a pro uklidnění srdce navzdory jeho hříchům], bez které nemůže být nic dalšího, je nejdůstojnější, milostivá a svatá svátost pokání, kterou Bůh dal pro potěchu všech hříšníků, když předal klíče sv. Petrovi ve prospěch celé křesťanské církve a v Mt 16:19 řekl "Dám ti klíče království Nebes, a cokoli svážeš na zemi, bude již svázáno v nebesích, a cokoli rozvážeš na zemi, bude již rozvázáno v nebesích." Toto svaté, potěšitelné a milostivé slovo Boží musí vstoupit hluboko do srdce každého křesťana, kde je může s velikou vděčností učinit jeho součástí.

Podobně píše i ve Šmalkaldských článcích z r. 1537:

[1] Poněvadž rozhřešení čili moc klíčů je také pomoc a útěcha proti hříchu a špatnému svědomí, kterou ustanovil Kristus svým evangeliem, církev by se rozhodné neměla nechat o zpověď a rozhřešení připravit - zejména s ohledem na bázlivá svědomí a na nezkušenou a neukázněnou mládež, aby mohla být slyšena i vyučována v křesťanské nauce. (Š. čl. III/8)

Vidíme, že lutherská reformace si svátosti pokání jakožto výkonu "moci klíčů" svěřené církvi Kristem vysoce cenila a její zrušení rozhodně nebylo "v plánu". Není bez zajímavosti, že dokonce i v druhém reformačním táboře Kalvín který zpočátku zpověď zavrhoval, svůj postoj ke konci života změnil. Nicméně oproti dobovému pojetí zpovědi v římské církvi má reformační přístup k otázce zpovědi určitá specifika. Ale o tom zase příště.

--

Bibliografická poznámka: Texty z Knihy svornosti cituji podle Kniha svornosti, Kalich 2006, přel. M. Wernish a kol., není-li řečeno jinak, Lutherovy texty podle angl. edice Luther Works (LW) s s občasným přihlédnutím k německým a latinským originálům z Výmarské edice (WA).