Výlet do Rakouska I.

Udeřily prázdniny a doba dovolených, dítko bylo odesláno na skautský tábor a jelikož přišly dny "tří svatých" (Cyrila, Metoděje a Jana Husa), rozhodli jsme se s ženuškou, že si také někam vyrazíme, sami dva, abychom se vzájemně trochu užili. A tak jsme si naplánovali výlet do dolního Rakouska, do kouzelného údolí Wachau, které se táhne kolem Dunaje zhruba od Kremže po Melk. A protože si chceme dokázat, že "na to ještě máme" (fyzicky, po finanční stránce je to spíše úspora, i když ne zas tak velká), řešíme ubytování metodou "rozbití" stanu v některém z četných kempů. Nejsme přece žádní důchodci (i když tchánova matka jezdila pod stan s Kudrnou ještě na prahu osmdesátky). V oblasti je několik benediktinských klášterů a dalších církevních památek, takže se těšíme, že si vedle krásné přírody a krajiny užijeme i něco kultury a duchovna.

Vyrážíme hned v neděli po kostele, z Brna směr Znojmo a pak přes hranice na Kremži. Na hranicích dojde autonavigaci mapa, takže dál jedeme už jen podle autoatlasu kombinovaného s titěrnou GPS-kou v mobilu. Několikrát se tedy staneme obětí špinavého rakouského triku, kdy silnice téhož označení najednou skončí a znovu začíná až na vedlejší křižovatce. Zato ovšem ihned stoupne kvalita silnic - i vozovky viditelně zalátané hýčkají autíčko jako v bavlnce, narozdíl od českých tankodromů. V Kremži se příliš nezdržujeme, prohlídku města máme naplánovanou až na odjezdový den. Ostatně nám také příliš nepřeje počasí, s výjimkou posledního dne bylo stále zataženo, místy přeháňky. V podvečer přijíždíme do autokempu v Schönbühelu u Melku, postavíme stan (v důsledku dětských hrátek se stanem nám zbyly pouze tři originální kolíky, takže s nožem v ruce vyrážíme do houští, abychom si jako správní zálesáci vypomohli náhradními ze dřeva) a vyrážíme na večerní procházku do bezprostředního okolí. V Schönbühelu je k vidění jen malý bývalý klášter servitů s kostelem sv. Rozálie a pak veřejnosti nepřístupný zámek, který se nad obcí tyčí jako pověstný "Schloß" z Kafkova stejnojmenného románu. V autokempu je mnoho Čechů, zřejmě jsme nebyli jediní, kdo dostal stejný nápad o využití volných dnů. Po zalehnutí do spacáku zjišťuji, že základna stanu je asi o pět čísel menší než délka mé postavy, takže budu muset po tři noci spát v pozici skrčeného skeletu (a po návratu pořídit větší stan).

Schönbühel

V pondělí ráno jedeme do Melku. Prvním cílem je samozřejmě nejznámější památka, velký benediktinský klášter. U kláštera je velké bezplatné parkoviště, na kterém zanecháváme auto svému osudu a záhy jsme již unášeni davem prohlídky chtivých turistů. První co člověka udeří do očí, je kolosální okázalost celého barokního areálu - klášter svojí mohutností připomíná Pražský hrad. Stojí na kopci nad městem, daleko viditelný z různých světových stran. Kupujeme si vstupenky do a českého průvodce (knížku, ne chlápka) a jdeme do klášterního muzea v reprezentačním křídle. Ještě před tím jsme si prolistovali průvodce, jehož "češtin" vypadá, jakoby vypadl z Google Translator nebo projektu Navajo: "kolem roku 907 zničili Magyárové mírové kolonizační dílo" (str. 5 - kdopak to asi byl, ti Magyárové?), "Konstanský konsil (!) (1414-1418) rozhodl o reformě klášterů" (str. 7 - přečíst si téměř v předvečer Husova svátku "Konstanský konsil"...). V muzeu jsou vystaveny krásné věci (liturgické předměty, obrazy apod.), ovšem aranžéra výstavy bych moc nepochválil; zejména nasvícení exponátů bodovými reflektory je provedeno tak špatně, že často oslňují nejen objektiv fotoaparátu, ale i samotné oko návštevníka. Srdce ovšem pookřeje při návštěvě klášterní knihovny s mnoha historickými folianty (ve vitríně byla také vystavena jakási historická liturgická kniha ještě s neumatickou notací gregoriánského chorálu) a pak hlavně kostela, který je dominantou celého areálu. Kostel je skvostem barokní architektury (maně si vzpomínám na zážitek z doby před více než 20 lety, kdy jsem klášter těsně po otevření hranic navštívil poprve a byl jsem ohromen obrovitou kupolí a akustikou chrámu), jediné, co poněkud ruší, jsou podivná kola z umělých květin, která tu visí na lankách ze stropu - inu, asi nějaká místní zvyklost...

Melk - klášter

Blíží se poledne a tabule u kostelního vchodu nám slibovala Mittaggebet, tedy polední modlitbu. Benediktinská tradice, navíc takového staroslavného kláštera, vysazuje laťku našeho očekávání poměrně vysoko, očekáváme přinejmenším alespoň standardní modlitbu hodin, lhostejno jestli podle tradičního benediktinského pořádku (lépe) nebo podle pokoncilního breviáře (méně lépe). Po příchodu do kostela jsme ale byli zklamáni: modlitba se podle programu, který nám dali do ruky, skládala z Anděla Páně, 1 lidové písničky z Gotteslobu (německá obdoba jednotného Kancionálu) a podivné parafráze žalmu, ve které jsme měli vyznávat, že v "Jeho ruce jsou naše minuty a sekundy" (věcně nic proti, ale dávám přednost tradičnějším a věrnějším překladům). Pobožnost vedla nějaká starší paní z místní farnosti, mnicha jsme neviděli po celou dobu modlitby (a v podstatě celého pobytu v Melku) ani jednoho. Pozitivní dojem ve mně zanechaly jen varhany se svým krásně měkkým plénem a na nich 2 improvizace místního varhaníka (úvodní ve stylu Messiaena, závěrečná ve stylu koncertantního baroka).

Melk - varhany

Odpoledne věnujeme procházce městem. Centrum pod klášterem je plné historických uliček s množstvím "stylových" restaurací a prodejen suvenýrů a jiného turistického kýče. Nás ale zajímají i jiné věci než pamětihodnosti; poté co se vymotáme z centra, jdeme "zkontrolovat", jak si tu žijí naši souvěrci, jejichž plakátek s pozvánkou na bohoslužby jsme viděli v kempu. Evangelický kostelík je malý a relativně nedávno postavený a je zařízen spíše prakticky a komunitně, než v duchu sakralizované pompéznosti jeho římskokatolických bratříčků. Jdeme ještě dále za trať a navštěvujeme místo, které místní asi turistům moc ochotně neukazují - zbytky koncentračního tábora, pobočky pověstného Mauthausenu. Z tábora samotného zůstalo jen krematorium, jehož komínem "vyletělo" 4801 zavražděných lidí, ve zbytku areálu jsou dnes kasárna rakouské armády.

Melk - památník v koncentračním táboře

to be continued