Výlet do Rakouska II.

dokončení minulého dílu

Úterý, den druhý. U nás svátek Cyrila a Metoděje. Startujeme auto a po druhém břehu Dunaje jedeme navštívit další benediktinský klášter, tentokrát v Göttweigu jižně od Kremže. I tady potkáváme (podobně jako v Melku) megalomanský stavební styl a okázalý přepych reprezentačních prostor. Pohyb po klášteře nám ztěžují dělníci, kteří na jeho nádvoří stavějí obří pódium pro open air festival, a kamiony, které navážejí hory "plasťáků" do improvizovaného hlediště. Rostoucí monstrum z trubek a plachet působí rušivě (člověk si maně vzpomene na biblickou "ohavnost spuštění na místě svatém"), člověk nemůže nikam namířit fotoaparát, aby mu do záběru zároveň nelezla nějaká kovová "šibenice" na reflektory nebo reprobedny. I tady nás lákají na polední modlitbu, která se sice koná podle breviáře (pokoncilního, německy, bez zpěvu), ale mniši si ji soukromničí sami v kukaních svých chórových lavic, a tak (nemajíce texty) jen vstáváme a sedáme podle přadu liturgie a připojujeme se alespoň k "Sláva Otci i Synu..."

Göttweig - benediktinský klášter

Po poledni to otáčíme do St. Pölten, města pojmenovaného podle sv. Hyppolyta Římského, které je sídlem římskokatolického biskupství (a mimo jiné také družebním městem našeho domovského Brna). Silné dojmy v nás zanechává impozantní katedrála a meditativní Růžencová kaple. Navštěvujeme také diecézní muzeum, ve kterém probíhá výstava historických parament a liturgických rouch.

St. Pölten - katedrála, vlevo diecézní muzeum

Pak procházíme městem, které by mohlo být magnetem zejména pro milovníky secese - tato umělecká epocha je tu hojně zastoupena. Při vstupu do jednoho z kostelů jsme nabádáni, že jsme "v domě Božím a ne v nějakém muzeu" a máme se tam podle toho chovat - absence "obětního stolu" a ambonu ostatně naznačuje, že zde zřejmě holdují "mimořádné formě římského ritu". Na evangelické faře tu slouží můj známý z jednoho ekumenického kursu, ale pokus o návštěvu vyjde naprázdno (nikdo není doma) a tak si alespoň zvenčí prohlédneme novogotický evangelický kostel.

St. Pölten - evangelický kostel

Středa, den třetí a poslední, svátek Mistra Jana Husa. V plánu je Kremže, ale protože je první sluneční den, spestřujeme si cestu zastávkami ve Wachau - kouzelném údolí Dunaje plném vinic a starých vesniček. Ve vinhradech na jižních svazích potkáváme hlavně zelený Veltlín, ale pěstují tu i jiné odrůdy. Mimo vína je Wachau také meruňkovou "velmocí" - všude nabízejí nějaké "Marillenprodukte", v první řadě samozřejmě "Schnaps".

Wachau - viniční trati Veltlínského zeleného

Vyskočili jsme nejprve v St. Michael u Weissenkichenu - mají tu kostel se vzácnými varhanami ze 17. století (nemají pedál, ale basový 16' rejstřík mají ve spodní oktávě manuálu) a hřbitovní kostnici plnou lebek.

St. Michael u Weißenkichen

Další zastávkou je Dürnstein, na jehož hradě věznil rakouský vévoda Leopold V. známého anglického krále Richarda I. "Lví srdce"; z hradu je už dnes jen zřícenina, na kterou jsme se vyškrábali.

Dürnstein

Kremže. Město ležící na soutoku stejnojmenné řeky a Dunaje nás nejprve překvapilo sofistikovaným systémem parkování. Poté, co jsme prostoduše nechali naši Fabii v jedné ulici, zjistili jsme, že stojíme v tzv. zelené zóně, do které je třeba mít parkovací lístek z automatu; nejbližsí ovšem stál v zóně modré, tedy o podstatný kus dál do centra. Nasedli jsme tedy zpátky do auta a po delší anabázi jsme konečně našli bezplatné podzemní parkoviště pod jedním obchodním domem, bohužel trochu dále od historického jádra města.

Kremže

Pokud se podíváme do historie, zjistíme (pro někoho možná překvapivě), že před Třicetiletou válkou byla Kremže vpodstatě evangelické město, téměř 100% obyvatel se hlásilo k luteránskému augburskému vyznání. To pochopitelně vládnoucím Habsburkům nebylo po chuti a vztah mezi evangelíky a vládní "náboženskou komisí" ohledně obsazování far a svobody vyznání nebyly nijak růžové (za zmínku stojí např. povstání evangelíků r. 1589). Situace se ještě přiostřila poté co byl vídeňským arcibiskupem jmenován smutně proslulý zastánce tvrdé protireformace kardinál Melchior Khlesl (sám syn evangelického pekaře, ideově však typický produkt dobového jezuitského školství), který měl navíc s kremžskými nevyřízené účty z doby svého působení ve městě. R. 1616 do města přicházejí jezuité a rekatolizační mašinérie se může rozjet naplno. Obyvatelům města příliš nepomohly ani sympatie k zápasu jejich souvěrců v Čechách. Po porážce stavovského povstání již nic nebrání bezuzdné brutální protireformaci ani v Kremži - evangelické vyznání je zakázáno, obyvatelé se musejí buď "srovnat ve víře" s panovníkem nebo se vystěhovat pryč. S výjimkou krátké doby švédské okupace města (1645) tak evangelický život ve městě na 200 let utichá.

Kremže - 2 památky na protireformaci: piaristický (původně jezuitský) kostel a (vpravo) farní kostel sv. Víta

Tato (proti)reformační historie města je klíčem k řadě historických staveb v Kremži a jejím dvojčeti Steinu. Jezuité začali pro podporu rekatolizace budovat na kopci nad městem rozsáhlý řádový komplex včetně kostela, řádového domu a gymnázia. Víceméně ze stejného důvodu byl r. 1614 vybudován i kapucínský klášter "Und" mezi Kremží a Steinem. Rovněž velkorysá přestavba kostela na Farním náměstí - jediného kostela, kde se do té doby konaly katolické bohoslužby - r.1616 měla přispět k posílení římského vlivu v "rebelském" městě. Jezuitský komplex později obdrželi piaristé, proto je kostel na kopci v mapách a průvodcích odkazován jako "Piaristický kostel".

Kremže, evangelický kostel

Zmíněné kostely si nenecháváme ujít ani my. Farní kostel sv. Víta prochází rekonstrukcí, takže většina interiéru byla pod lešením a igelitem. Jediné co nebylo přikryté, byly varhany, tak jsem si vyfotil alespoň jejich krásný prospekt. Zato jezuitsko-piaristický kostel jsme mohli vidět v plné parádě. Po cestě městem ještě míjíme špitální kostelík s poněkud atypicky umístěnou kazatelnou (až v zadní části lodi, takže kazatel mluví většině věřících "do zad") a navštěvujeme samozřejmě i evangelický kostel z r. 1912, který svým tvarem trochu připomíná miniaturní verzi drážďanského Frauenkirche. Po kafi a zmrzlině u McDonalda nasedáme do auta a jedeme domů do Brna, neb doba je již pokročilá a moje drahá polovička vstává brzo ráno do práce.